Jiří Barták - stránky chovatele

Pávíky jsem choval již od dětství. Samozřejmě, nejprve to byla taková klukovská zábava, ale významně mne ovlivnilo setkání s bratry Matějkovými, v té době posuzovateli holubů. Ti mě pak nasměrovali na chov pávíků pro výstavy, což mě začalo velice bavit. Hodně jsem navštěvoval výstavy a různá setkání holubářů. Začal jsem také hledat články o chovu pávíků, bohužel jich bylo velice poskrovnu. Mé pátrání po informacích o pávících mne přivedlo až do Žiliny k panu Včelárovi, který byl v té době členem UOK chovatelů holubů. Ten mne přivedl na myšlenku založit klub chovatelů. Také mi doporučil, aby tento klub sdružoval i chovatele ostatních plemen strukturových holubů v té době u nás chovaných. Tato myšlenka mne velice zaujala, protože jsem v ní viděl možnost setkávání chovatelů, kteří mají rádi stejné holuby. Přece jenom o pávících si lépe popovídám s chovatelem pávíků než třeba brněnských voláčů.

V této době (70 – léta) jsem již působil jako posuzovatel holubů. Jak jsem objížděl a posuzoval holuby na ostravsku, přicházel jsem do kontaktu s chovateli strukturových plemen v tomto regionu. Tak se dala dohromady parta výborných chovatelů a vynikajících kamárdů. Mojžíšek, Fukala, Polášek, Adamec  - ti všichni se rozhodující měrou podíleli na založení klubu.

Všichni byli také iniciátory první klubové výstavy na Černé louce. Požádali jsme o spolupráci také pobočku klubu České čejky, pobočku klubu Českého staváka a Ostravské bagdety, kteří se naší nabídky ochotně chopili. Osobně jsem na tuto výstavu poslal přihlášky asi 50 chovatelům s tím, že se tam uskuteční schůzka pávičkářů.

K této výstavě se váže ještě jedna vzpomínka. Protože pronájem výstaviště byl velmi drahý, přes veškerou snahu jsme prodělali 2000 Kč. Šli jsme s Mirkem Fukalou za tehdejším krajským tajemníkem KSČ soudruhem Mamulou s prosbou o pomoc. Odpověděl nám: synci, nějak se to udělá a celou finanční ztrátu vyrovnal.

Programem schůze, která se při této výstavě konala, bylo založení klubu a schválení navrženého výboru klubu. Schůze se účastnilo asi 30 chovatelů a byl přítomen i i Jaroslav Čermák, vedoucí posuzovatelů a člen UOK holubů, který v Ostravě posuzoval. Schůzka proběhla dle očekávání, bez zádrhelů, a byl pořízen zápis. Kopie zápisu byla odeslána na UOK s oznámením, že byl založen klub a zvolen výbor klubu. Z UOK nám bylo ale zděleno, že registraci klubu musí předcházet písemná žádost, která musí být schválena členskou schůzí.

 Proto jsme svolali další schůzi do Brna na národní výstavu. Nutno jen podotknout, že schůze v Brně byla připravena skutečně dobře. Na úrovni jsme zvládli především propagaci, což si myslím je základ úspěchu. O schůzi byl obrovský zájem; ti, kteří se opozdili, se již do zaplněné místnosti nevešli a museli stát na chodbě. Program byl de-facto stejný jako v Ostravě, s tím, že na UOK byla zaslána schválená písemná žádost o registraci. Schůzi pávíčkářů (kterou jsem vedl), byl představen již předem schválený výbor klubu. Za přítomnosti členů UOK holubů ing. Havlína, Csc, pí. Havlínové a p. Čermáka. Zápis z této schůze byl zaslán UOK – ČSCHDZ. Zhruba takto byl náš klub založen.

Po finanční ztrátě z první výstavy jsem si pořádání dalších klubových výstav vzal na starosti a konali se v Ostravě – Svinově. Později se výstavy přesunuli do Bílovce, kde si je za své vzal Lumír Adamec, který zde byl členem ZO ČSCHDZ.

Klub také v počátcích vydával čtyřikrát ročně Zpravodaj. Všechny tiskoviny vydávané v té době musely být pod kontrolou KSČ. Navíc rozmnožovací technika nebyla tak dostupná jako dnes. Vydávání Zpravodaje tedy přinášelo jisté obtíže. V tomto ohledu mi byl velmi nápomocný Pavel Kotaška, který si vzal vydávání Zpravodaje na svá bedra.

Pro naplnění klubové pokladny jsme v počátcích vydávali různé věci s emblémem a symbolikou pávíka. Tak přišly na svět klubové obálky, korespondenční lístky, vlaječky nebo odznaky. Vydali jsme také adresář členů klubu.

Prioritou odborné práce klubu v té době bylo předložení návrhu UOK – holubů na zrušení účesu u pávíka. S touto myšlenkou přišel p. Sedláček, což je dokumentováno žádostí, která by měla být založena jak v klubu, tak i v Praze na ÚOK.

Při veškeré funkcionářské práci jsem ale nikdy nezapomínal ani na holuby. Na své pávíky jsem získal spoustu ocenění ať už na klubových výstavách nebo na výstavách Intertau, což byly mezinárodní výstavy. Tyto výstavy byly výběrové – holuby na ně nominovala UOK na základě vystavených holubů na národní výstavě. Pávíky jsem za klub reprezentoval já s přítelem Sedláčkem a Chlebounem. Vystavovali jsme namátkou v Lipsku, Sofii nebo Varšavě. Získal jsem také několikrát uznaný plemený chov na pávíky, ale největší radost mi udělal titul Mistr v chovu pávíků.

Na své členství v Klubu jsem velmi hrdý. Za dobového členství jsem zažil spoustu historek a příběhů, na které nemohu zapomenout.  Vážím si přátelské atmosféry, která zde vždy panovala a díky které jsem získal mnoho kamarádů na celý život. Jsem šťastný, že Klub, u jehož založení jsem byl, přežil veškeré těžkosti, které ho za dobu jeho existence potkaly, a připadá mi, že nyní je v dobrých rukou a na dobré cestě. Přál bych si, aby Klub naplňoval poslání a ideu, kterou jsem si přál u jeho založení. To je, aby Klub a klubové výstavy, byly místem setkávání lidí se stejnými zájmy. Aby se všichni těšili na setkání a dlouho vzpomínali na společně prožité chvíle.

Vzpomínky Mirka Kurase zapsal Jiří Barták